98. ročník tradičního hrabovského kritéria v běhu na lyžích O hůlku Václava Vrbaty a Bohumila Hanče, který je věnován památce našeho kamaráda Jirky.
Jako již 98 let, tak i letos jsme si připomněli památku našich hrabovských velikánů Bohumila Hanče a Václava Vrbaty. Někteří ze závodníků se nemohli dočkat a trapně již v zimních měsících vyběhli na jejich tréninkovou trať na šídloveckém náměstí. Ti trpělivější spořádaně odpočítavali první, druhou, třetí vlnu a už tu bylo uvolnění, rozzářené sluníčko, po covidu ani památka a vymodlené ráno 26. června. Náměstí se začalo plnit prvními nedočkavci, kteří se těšili na závod, případně známé umělce, kteří jako vždy nedorazili nebo přišli z pouhé zištnosti, aby se nechali zdarma naočkovat vakcínou Sputnik a mohli vyhrát zájezd do Bajkonuru spojený s návštěvou ISS. Letošní ročník byl spojen s připomínkou návštěvy barona de Coubertina, který v Hrabové navštívil Hanče a Vrbatu v únoru 1913 během jejich přípravy na památný běh na lyžích v Krkonoších, kde oba zahynuli. Málokdo ví, že díky této návštěvě a velkému přemlouvání našich rodáků byl běh na lyžích zařazen mezi olympijské disciplíny.
Ale vraťme se k letošnímu ročníku. Na start se postavily spoře oděné dámy, vyvolávající zájem hodně oblečených pánů, dále zástupci našich hokejistů, členové hippies komunity, drsní sportovci, mládež a z lepší společnosti se závodu zúčastnil potomek knížecího rodu Fürstenbergů Martin „Wasyl“ Machálek, který zápolení absolvoval (jak se na aristokrata sluší) tažen koňským spřežením.
Závod byl od začátku do konce napínavý, v čele se neustále někdo střídal, což dělalo vrásky na čele pořadatelům, kteří se v rámci usnadnění ceremoniálu dohodli na vítězství J. D. Závod se začal lámat již na startu, kdy někteří ambiciózní jedinci vyběhli tak, že předběhli určeného vítěze a rozdávali si to mezi sebou i v dalších kolech. Slib, který v minulosti dali naši borci de Coubertinovi „Ne dépasse pas“ vzal za své. Na cílové pásce byl jako loni první Lukáš z týmu Sareza, mezi ženami zvítězila Beáta a mezi mládeží Matyáš. Diplom předán nebyl, protože byl připraven již dopředu pro J. D., který si ho předal sám na soukromém ceremoniálu za účasti Mynáře a Ovčáčka ve Španělském sále Pražského hradu. Každopádně vítězi byli všichni, kteří se zúčastnili, ať vyhráli nebo ne, závodili nebo jen fandili, případně jako stateční hasiči kropili horké hlavy, které někdy nevědí, kdy mají dost. Závěrečná after párty byla jako každý rok v restauraci Zvonírna, kde se podával horký grog, punč a jiné teplé nápoje, které příjemně zahřály.
Dík samozřejmě patří i protežovanému spolku KHA, který důstojně uchovává památku Hanče a Vrbaty a po rozprášení odbojové organizace Obrana národa převzal v roce 1942 organizaci tohoto memoriálu.
